Neohlížej se
Bylo zrovna chladné, pozdní odpoledne. Velké dešťové kapky dopadaly na starou hradní bránu a stékaly po ní dolu na vlhkou, blátivou zem, kde tvořily velkou šedou louži. Staré stromy, poznamenáné dávnou událostí se prohýbaly v prudkém větru, přicházejicím od rozsáhlého jezera. Nad rozlehlými pozemky se pomalu začala snášet tma.
Drobná hnědovlasá dívka, nejistě postávala u bílé hrobky. Lískově hnědé oči hleděly na zlatavá písmena odrážejicí se v záři měsíce, který se pomalu vyhoupl na tmavou oblohu. Hlasitě si povzdechla, uplynulo patnáct let od té doby co tu byla naposledy. Teknrát si slíbila, že už se sem nikdy nevrátí. Že už se neohlédne zpět do minulosti, kde nechala zemřít svoje štěstí, že půjde dál...nedokázala to. Letmým pohybem ruky přejela po bílém mramoru.
,,Vidíš, tu hvězdu?" zašeptal mladík, dívce. ,,To nám padá štěstí, něco si přej!"
,,Jsem šťastná, nemusím si nic přát," pousmála se.
,,Štěstí jednou pomine a nám nezbude nic. Prosím, něco si přej." zanaléhal znovu.
,,Dobře," pobavěně se usmála, zavřela oči a na její tváři, se objevil zamyšlený výraz.
,,Co sis přála," zeptal se zvědavě.
,,To se neříká, nesplnilo by se to," odpověděla s šibalským úsměvem na rtech. ,,Dostala jsem nápad, dáme si závod."
Listí na nedalekém dubu, se nepatrně zachvělo. Nad pozemky se přihnala černá mračna a malé kapičky deště, pomalu začaly smáčet rozehřátou půdu... Dva mladí lidé, vesele dováděli v dešti.
,,Štěstí jednou pomine a nám nezbude nic," zašeptala směrem k hrobce. ,,Věděl jsi to, věděl jsi, že zemřeš," znovu pohlédla na zlatavá písmena, hlásajicí jméno, jediné osoby, kterou kdy milovala....Do dešťových kapek, stékajicích po jejím obličeji se začaly mísit slzy. Najednou jí došlo, že se chová jako blázen. Nikdy kvůli němu neplakala, vždycky se snažila zapomenou a jít dál....a teď po patnácti letech, se znovu vrátila na místo poslední bitvy, kde zemřelo spoustu lidích, ať už dobrých, nebo zlých, smrt si nevybírá, smrt nerozezná dobro a zlo, jde pouze za svým cílem...
Hermiono," křičel unaveně, mladík s černou kápí na hlavě.
Jmenovaná sebou prudce trhla. Všude kolem ní, se míhaly barevné paprsky. Rychlými kroky došla až k mladíkovy, sundala mu kápi a pohlédla do očí. Nevnímala co se kolem ní děje, nevnímala, že jí někdo volá, nevnímala ani bolestné výkřiky Smrtijeda, ležicího opodál. V očích ji pálily slzy...
,,Utíkej, já se je pokusím zadržet. Až vyběhneš z hradu, rovnou se přemísti do Bradavic, tam už bude bezpečno...."vypověděl udýchaně a nervozně se otočil na Smrtijeda, ležicího opodál.
,,A co ty?" optala se starostlivě.
,,Já už se o sebe nějak postarám," řekl s šíleným leskem v očích a chytl jí za ruku.
,,Slibuješ?"
,,Slibuju," dlouze a pronikavě jí pohlédl do očí a nechal odejít.
To bylo naposledy, kdy ho viděla. Musel zemřít, chvilku potom co odešla. Smutně pohlédla na měsíc na obloze, zářil stejně, jako tenkrát před patnácti lety, když odtuď utíkala. Aniž by si uvědomovala co dělá, směřovala k polorozpadlému hradu.
,,Štěstí jednou pomine a nám nezbude nic.."
Najednou, jakoby se v ní něco zlomilo, se zastavila.
,,Co sis přála," zaptal se zvědavě.
Kdyby si tenkrát opravdu něco přála, mohlo to třeba dopadnout jinak...
,,Já už se o sebe nějak postarám," řekl s šíleným leskem v očích a chytl jí za ruku.
Nemohlo, smrt si nevybírá. Znovu se zahleděla na nebe, zrovna, když padala hvězda. Byla podobná, té kterou tak promarnila.
To se neříká, nesplnilo by se to," odpověděla s šibalským úsměvem na rtech.
,,Jak ráda bych, ti to teď řekla," zašeptala do nočního ticha. ,, Ale, nemůžu. Promiň." Další potůček horkých slz, si našel svojí cestu na její unavené tváři. Pohlédla na bílou hrobku, zářicí do nočního šera.
,,Sbohem, Draco Malfoy," zašeptala naposledy a s hlasitým prásknutím se přemístila pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
husty moc se mi to libilo!ses dobra:-)
Blog
(Anonym, 4. 11. 2006 17:45)podívejte se prosím ke mě na blog !!!! : www.orechufo.blog.cz :))
Tyo
(Katie, 5. 8. 2006 19:46)Tak tohle se ti totálně moc povedlo!!! Z tebe opravdu ta spisovatelka jednou bude,to mi věř!!!
Zajímavý
(peťan_, 29. 4. 2006 12:59)Zajímavý, až mě zamrazilo v zádech při čtení toho přběho, fak zajímavý.
....
(Nancy, 16. 1. 2006 18:30)
Phyll: nejůůjuj :))
HPGirl. hmm, díky, já vím, já psala co mě bavilo a bylo mi celkem jedno, že už takových povídek je hodně..
Stral: viz. koment pro HPGirl
njn, ale mě se líbilo tohle...
Souhlas
(StralaP, 15. 1. 2006 19:48)
Souhlasím s HPGirl... Takyby stačilo dát nakonec jenom...
Sbohem Draco
...
(..., 30. 11. 2006 14:23)